neděle 27. února 2011

Hvězdný prach se prodává na kila

   Jedu na hory. Toť asi nejzásadnější věc poslední doby. I když asi není... jen zastiňuje vše ostatní, protože je to jediná dovolená, na kterou se půl roku dopředu těším. Sice neznám nic depresivnějšího, než když opravdu hodně svítí slunce a přitom je venku kosa, že samotný lyžařský zážitek ze sjetého kopce není dostatečnou motivací pro to, abych vylezl z postele. Když se k tomu ale přidá několikahodinový pitný režim v odpoledních hodinách, kdy jsme všichni znaveni sportovními výkony, majitel baru původem odněkud z bývalé Jugoslávie, který mluví všemi jazyky (z každého zná jen číslovky a svůj sortiment) a v přehrávači najde písně podle klientely (u čechů jsou to Kabáti a Elán, kteří zní v jižním rakousku podstatně líp, než kdekoliv jinde, například u táty v autě) stává se z toho lyžování docela přijemný zážitek!
   Byl jsem se v sobotu mrknout s týmem z práce na Zumba párty v Kampusu Bohunice jako součást představení a Zumba je docela zajímavá věc :-) sice každý komu jsem o ní řekl ji sepsul, že je to blbý a na nic, ale mě se to líbilo! Plus jsem dostal potítko a čelenku který asi nikdy nevyužiju, ale je to další z věcí, které je dobré mít. Na druhou stranu... co není dobré mít?!
   Taky jsem si byl vsadit na sportovní utkání! Podle jednoduchého pravidla, že čísla nikdy nelžou jsem to tam sázel jedno za druhým bez ohledu na to co to vůbec je za sport a z padesáti korun měla být výhra skoro dva tisíce! Pak jsem se zaměřil na prohlídku tiketu a trochu mě překvapilo že jsem tipoval Maďarskou ligu a tenisovou čtyřhru v Acapulcu, která mimochodem nevyšla, což bylo celkem paradoxní protože zrovna ten tenis jsem okoukal z lístečku který měl pán za přepážkou na lístečku s nápisem, že na tyhle tipy má vsadit deset tisíc! Mě to sice štvalo, ale co teprve ho...
Nemůže být každý den posvícení.

pondělí 14. února 2011

Ubrousky Fantastisk

   Názvy ulic v Praze jsou plné vzletných názvů jako Národní třída, Náměstí Republiky a o Pařížské ani nemluvím... My máme Bratislavskou a tou bych se zrovna moc nechlubil. Pokud má Pařížská evokovat pocit bytí v centru Paříže, tak brněnské smýšlení o Bratislavě je tak akorát na vyhlášení války od našich sousedů. Zatímco já tvrdě dřel patnáct hodin v práci, mí rodiče vyrazili do Prahy na výstavu obrazů Amedea Modiglianiho. Podle reakcí mé matky jsem o nic nepřišel. Nezbývá než jí věřit... V Egyptě a Alžírsku mají státní činitelé horké chvilky a tak se ptám: Kdy si tam budeme moci v klidu zajet na dovolenou?! Chápu, že obyčejní lidé jsou asi nespokojení s aktuální politickou situací, ale to nás nemuselo, až do ledna, nijak tížit. Kde se ta globalizace zastaví? Moje babička má infarkt pokaždé, když vidí ty hrůzné obrázky v televizi a jen težko si dá říct že její věta ,,To za nás nebylo" není pravdivá. Za nich to bývalo v těchto státech ještě horší ale nemuseli jsme to každý den poslouchat. Taky bych se radši díval na zprávy jako před pětadvaceti lety, kdy se na obrazovkách řešily problémy, že v Družbě v Čáslavi došly sirupy, ale místní Národní výbor už vyjednal speciální dodávku, takže pozítří je vše v pořádku. Co na tom, že nikde nic nebylo, o tom nemuseli lidé sledovat zpávy. A v Čáslavi jako kompenzaci za vzniklý diskomfort bude do Mototechen dodán ještě balík náhradních víček nádrží na Škodu 120l. Všude na Východ od nás byl mír a ze Západu ukazovali, jak se tam mají hůř než my. Teď se máme hrozně a celý svět taky. Kam se podělo to sluníčko a láska?